NAUI Historie

Příběh NAUI (National Association of Underwater Instructors) je ukázkou toho, jak se myšlenka proměnila z nápadu ve vizi budoucnosti potápěčského vzdělávání. Tato naše vize je sdílena a podporována desítkami tisíc fanoušků, pro které potápění není jen zábava na dovolené, ale opravdová vášeň.

Předávat zásady bezpečného potápění a společně přispívat k zachování a ochraně světového vodního prostředí jsou vyšší cíle / vize, které sdíleli první pionýři, kteří založili a zformovali NAUI organizaci. Realizace této vize nebyla vždy jednoduchá, ale bohatě se vyplatila a vyplácí. Tento krátký exkurs do historie NAUI popisuje odhodlání, tvrdou práci, vytrvalost, konflikty a jejich řešení a závěrečný triumf filosofie “Dive Safety Through Education” (Skrze vzdělání k bezpečnému potápnění).

Éra moderního potápění začala v severní Americe roku 1948 kdy Jacques-Yves Cousteau přesvědčil Rene Bussoz (majitele Rene`s Sporting Goods in Westwood, California) k dovozu samostatných podvodních dýchacích jednotek pojmenovaných Aqua-Lungs. Do té doby byla podvodní dobrodružství omezena na ponory se zadrženým dechem. Potapěči kteří je praktikovali si říkali “skin divers”. Trvalo až do druhé poloviny 60-tých let než se prosadil termín “scuba diver” (česky – potápěč s přístroji ?) pro potápěče užívající Aqua-Lung.

Potápěči bez přístrojů byli přitahování k oceánu především pro potěšení z lovu ryb a sběru humrů, kterých byl na západním pobřeží USA dostatek. Běžné byly také soutěže v rybaření s harpunou. Zvítězil ten, kdo ulovil největší rybu. V minulých letech i v současnosti je rybaření s harpunou střídavě in/out s ohledem na jeho diskutované a stále nejasné dopady na podvodní životní prostředí. V posledních letech s ohledem na jeho regulaci zase roste obliba harpunového rybaření, ať již s přístroji (kde to není zakázáno) či bez přístrojů. Některé z historických rekordů pravděpodobně zůstanou nepřekonány, protože lovení některých druhů ryb bylo od dob původních soutěží zakázáno. Navíc organizace zodpovědné za vedení záznamů o výkonech a rekordech, jako např. IUSA – International Unverwater Spear Fishing Association, neakceptují a nevydají záznam o rekordu, ve kterém by byl uveden ohrožený rybí druh. S ohledem na dostupné vybavení a znalosti v začatcích tohot sportu, jsou některé vítězné úlovky vskutku pozoruhodným výkonem.

Aqua-Lung poprvé v historii dovolil potápěčům zůstat pod vodou déle než na jedno nadechnutí. Rene Bussoz tehdy dovezl pouze deset S.C.U.B.A. kusů a ve chvíli, kdy je prodal, tak předpokládal, že uspokojil veškerou poptávku. Nicméně to již několik dalších obchodů se sportovním zbožím v Kalifornii objevilo Aqua-Lung a začalo je prodávat. Potápěči kteří si koupili Aqua-Lung brzy zjistili, že nepotřebují výdrž potápěčů na jedno nadechnutí a začali přesvědčovat své další nadšence, aby vyzkoušeli tento nový nenáročný způsob potápění. Počet potápěčů začal stabilně růst a Rene’s Sporting Goods obchod se přetransformoval do U.S. Divers Company. Během těchto ranných let neexistovaly žádné certifikační požadavky a kdokoli, kdo si to mohl dovolit si mohl koupit potápěčské vybavení. Samozřejmě kvalita a vzhled dostupného vybavení nám dnes vyvolávají úsměv na tváři.

Z regulátorů s dvojitými hadicemi se poměrně těžko dýchalo a některé vyžadovaly speciální techniky jak dostat vodu z hadic, pokud se tam dostala během potápění. I přesto, jedinné školení, které kupující dostal bylo od prodejce, který mu většinou poradil, ať hlavně nezadržuje dech. Potápěči byli školeni pouze v armádě ve speciálních jednotkách (tzv. Unverwater Demolition Team, předchůdce dnes již dobře známých Navy SEALs), v oceánografickém institutu v Scripps v jižní Kalifornii a ve Woods v Nové Anglii. Potápěčské kluby byly jediným možným zdrojem možných vědomostí a tréninku pro civilní populaci a rekreační potápěče během 50.-tých let.

Jak se rozšiřovaly zástupy potápěčů, rostla i potřeba kodifikovat alespoň minimální tréninkové požadavky. V roce 1951 Jim Auxie Jr. a Chuck Blakeslee založili magazín nazvaný Skin Diver (později Skin Diver Magazine). Právě oni požádali Neal Hess, aby psal a editoval pravidelný sloupek věnovaný výuce potápění nazvaný “The Instructors Corner”. Netrvalo dlouho a Neal začal revidovat a připomínkovat školící materiály a obsahy kursů připravené jinými a cerfikovat je, jako instruktory potápění. Neal začal také nový sloupek nazvaný “National Diving Patrol”, kde publikoval jména těch instruktorů přístrojového a bez-přístrojového potápění, které certifikoval.

Al TIllman (budoucí NAUI instruktor č.1) byl ředitel pro sport v Los Angeles County Parks and Recreation a během tohoto období založil tréninkový program pro certifikaci přístrojových a bez-přístrojových instruktorů sponzorovaný L.A. County. Impulsem pro něj byl právě rostoucí počet potápěčů objevujících se na plážích v Los Angeles a obavy o jejich bezpečnost a zdraví. Jak Tillman zdůraznil ve svém dopise řediteli Paul Gruendyke z roku 1952, “nový sport – bez přístrojové potápění – se stává velmi populárním v naší oblasti. Nedávno jsem během mého potápění v Palos Verdes narazil ve vodě na několik potápěčů, kteří vůbec nevěděli co dělají. Jeden z nich měl dokonce jeden z moderních dýchacích přístrojů, které umožňují zůstat pod vodou po dlouhou dobu… Navrhuji, aby se moje oddělení začalo o tento sport zajímat a poskytovat odborná školení. Jsem přesvědčen, že zájem o potápění v budoucnu poroste a je naší povinností udělat tento sport tak bezpečný jak jen to je možné.”

Bev Morgan, jeden ze záchranářů Los Angeles County (v budoucnosti známý mezi profesionálními i rekreačními potápěči svým designem potápěčského vybavení, včetně helem Kirby-Morgan) a Al Tillman studovali s Conrad Limbaugh v Scripps Institute of Oceanography v roce 1953.  V dubnu 1955 se konal jejich první certifikační kurs potápěčských instruktorů, (1UICC) a vytvořili světově první civilní agenturu pro školení potápěčů. L.A. County program začal brzy také postkytovat prozatímní certifikace instruktorům v rámci státu, aby vyhověl rostoucímu množství žádostí.

Padesátá léta minulého stolení byly obdobím rostoucího zájmu o účast v rekrečním potápění. Seriál “Sea Hunt” byl vysílán v letech 1958 až 1961 v hlavních rolích s Lloyd Bridges (první čestnýinstruktor NAUI) a Zale Parry, NAUI #A-12. “Sea Hunt” má na svědomí velkou část úvodního nadšení a zájmu o potápění jakožto rekreační aktivitu. Také zde byly filmy a knihy od Custeau a Hans Hass, ale nikdo neudělal tolik jako “Mike Nelson” pro přilákání pozornosti veřejnosti k potápění. Zale Parry a Al TIllman v jejich knize Scuba America: The Human History of Sport Diving přirovnali “Sea Hunt” k podvodnímu westernu. Dokonce prý bylo vydáno i LP, která měla učit posluchače jak se potápět. Obal desky obsahoval následující texty a obsah lekcí, také zněl povědomě.

Carlton “Hear How” série / CHH 17 – Poslechni si jak se potápět s Lloyd Bridges, světově proslulá televizní hvězda a expert na vodní sporty učí jak se stát lepším potápěčem. Ať už jsi pouze snil o tom, jak budeš prozkoumávat podvodní svět, nebo už jsi strávil potápěním mnoho hodin, to co uslyšíš ti přinese užitek a nové poznatky. Zde ti skvělý herec a potápěč představí vše co by bylo obsahem soukromé lekce potápění, všechna fakta a umění jak se pohybovat ve světě ryb. Je to praktické, smysluplné a prověřeno lety praxe v podvodním světě.

Bridges je známá herecká osobnost národní televize, která našle perfektní cestu jak spojit svoují práci a své hobby. Byl hercem řadu let, nejprve na Broadway, potom filmy a televize. Ve stejné době byl také nadšeným potápěčem, s přístroji i bez. Bridges si samozřejmě nenechal ujít tuto jedinečnou příležitost hrát, potápět se a vydělávat peníze, vše v jednom okamžiku. Jednou byl dokonce citován jak říká, že by jim i zaplatil, aby ho nechali v té show hrát – zcela jistě přehánel, ale je to jasná ukázka toho, jak moc miluje, zná a zároveň respektuje vodu a oceán.

Na této desce předává svojí lásku, znalosti a respekt. Dozvíte se novinky o vybavení, o bezpečnosti, naučíte se oddělit fakta od fikce co se týká podvodních nebezpečí a hrozeb – žraloků, chobotnic, murén a dalších stvoření. Dozvíte se jak si podvodní dobrodružství více užít a také přežít, abyste o nich mohli vyprávět. Všechno je orientováno na praktické a okamžitě použitelné rady jak pro naprosté začátečníky, tak pro pokročilejší potápěče. Takže konec šnorchlování a zpátky na pláž, kde vám Lloyd Bridges poví všechno o podvodních sportech. Text namluvil Lloyd Bridges, napsal William Barada (v roce 1962 se Bill Barada, NAUI #A-1, stal prvním “affiliate” členem, jehož číslo mělo označení A).

Příkladu Los Angeles County následovaly další a vznikly další veřejné certifikační autority jako např. Broward County na Floridě, Red Cross program vytvořen John C. Jones Jr. a později v roce 1959 také  celostátní program pod záštitou YMCA. V roce 1959 se National Diving Patrol přejmenovala na National Association of Underwater Instructors (NAUI) a Hess, Blakeslee a Auxier plánovali začít velký certifikační kurs instruktorů v následujícím roce. V srpnu 1960 bylo plánováno velké setkání Underwater Society of America v Huston (Texas). Neal Hess požádal Al Tillman, aby připravil a zorganizoval instruktorský kurs. Ten obratem kontaktoval John C. Jones a tak se první instruktorský certifikační kurs NAUI uskutečnil v srpnu 1960 v hotelu Shamrock Hilton v Huston (Texas) se 72 kandidáty.

Po šesti dnech, které později všichni nazývali “týdnem v pekle” úspěšně ukončilo kurs 53 kandidátů, kteří se společně s jejich instruktory stali prvními členy NAUI. O necelý rok později oficiálně vznikla právní entita NAUI, založená jako nezisková organizace. Al Tillman se stal prvním presidentem a Neal Hess sekretářem. Když byli dotázáni, proč si zvolili status neziskové organizace, Garry Howland, NAUI #13 odpověděl, “To bylo co jsme znali. Já jsem byl členem Asociace elektro inženýrů a Al znal YMCA.”

V prvním představenstvu NAUI zasedali – Al Tillman (NAUI #1), John C. Jones (NAUI #2), Neal Hess (NAUI #3), Garry Howland (NAUI #13), Jim Auxier (NAUI #A4) a James Cahill (NAUI #85). Dále byla jmenována Board of Advisors, jakožto poradní orgán, kde zasedali kapitán Albert Behnke Jr., velitel George Bond, kapitán Jacques-Yves Cousteau a Dr. Andy Rechnitzer. NAUI rostla během 60-tých let skrze rozsáhlé instruktorské certifikační kursy (ICC’s) pořádané v hlavních lokalitách po celé Severní Americe. Organizace spoléhala především na dobrovolníky a regionální zástupce jako byl Garry Howland a John C. Jones a v Kanadě, Ben Davis ((NAUI #101). Al Tillman řídil asociaci ze svého domu, dokud mu Jim Auxier a Chuck Blakeslee společně s časopisem Skin Diver neposkytli kancelář a pravidelný plat. Časopis Skin Diver také publikoval pravidelnou NAUI stránku, aby pomohl růstu NAUI organizace.

Al Tillman odešel z vedení a představenstava NAUI v roce 1967, aby se věnoval vedení svého potápěčského střediska UNEXSO – Underwater Explorers Society, které otevřel v roce 1965 na Bahamách. Byl také zvolen na nově vytvořenou pozici NAUI Resort Branch Manager. NAUI pokračovalo v organizování svých členů skrze regionální pobočky a lokální zástupce. V roce 1968 byl přijat Art Ullrich ((NAUI #601) jako nový výkonný ředitel. Ten přesunul centrálu NAUI do svého domu v Grand Terrace (California) a později do kanceláří v Colton (California).

První mezinárodní konference podvodního vzdělávání = International Conference on Underwater Education (ICUE, pozdeji IQ) se konala v roce 1969 na Santa Ana College. Tato konference byla řadu let místem, kde se mohli setkávat NAUI členové z celého světa a vyměňovat si nápady. Také to bylo místo, kde se presentovali nejnovější poznatky z oblasti potápěcích technik, bezpečnosti, výuky, psychologie pro potápěče a dalších disciplín relevantních pro širokou potápěčskou veřejnost. V 70-tých letech začalo NAUI expandovat také do zahraničí. Certifikační kurs NAUI se uskutečnil v roce 1970 v Japonsku. NAUI Canada vzniklo jako nezávislá organizace v roce 1972. Prvni ICC v Huston absolvovali tři kanaďané a již následující, druhý ICC, se odehrál v Torontu v roce 1961, z větší části díky přispění a organizaci Ben Davis ((NAUI #101). Je nutno podotknout, že původní čísla 1-100 byly rezervována pro U.S. instruktory.

Do roku 1979 NAUI certifikovalo přes 5.000 instruktorů jeho členská základna rostla v mnoha zemích po celém světě. Jon Hardy (NAUI #1002) se stal prvním NAUI General Manager, když nahradil Art Ulrich v roce 1975. Jon left in 1978 a nahradil ho Ken Brock (NAUI #1593) z YMCA, který odešel v roce 1980 a byl nahrazen Marshall McNott v roce 1981. Marshall byl první ne-potápěč, který byl najat, aby vedl organizaci poskytující vzdělání potápěčům.

V roce 1981 NAUI přesídlilo svojí centrálu do nových a větších prostor v Montclair (California), kde zůstalo až do roku 1997. Marshall McNott opustil NAUI v roce 1986 a byl vystřídán Sam Jackson (NAUI #2972). Sam byl původně členem představenstva NAUI Canada a emigroval z Kanady do Spojených států, aby vedl NAUI skrze 80. a 90. léta. V roce 1987 byla zvolena předsedkyní představenstva NAUI Nancy Guarascio jakožto první žena. Do roku 1989 prošlo NAUI cerfikací přes 12.000 instruktorů.

90.-tá léta byla turbulentním časem pro NAUI. V roce 1995 odešel Sam Jackson, aby vedl Diving Equipment and Marketing Association, která se zformovala rok předtím z Diving Equipment Manufacturers Association (a zachovala si zkratku DEMA). V červnu 1995 NAUI přijalo Jima Brama a změnilo jeho titul na president. Jim zahájil program vedoucí k oživení NAUI její mezinárodní aktivitě. Jeho kroky vedly k implementaci strategie, kdy NAUI poskytuje služby a podporu svým členům kdekoli na světě skrze licencovaná servisní centra.

Do roku 1998 založila NAUI Worldwide síť dvaceti servisních center podporujících rostoucí mezinárodní členskou základnu. V rámci jednotné mezinárodní strategie byla postupně ukončena činnost jednotlivých nezávislých NAUI organizací, které vznikly v 70.-tých letech a jejich členové se stali členy NAUI Worldwide. NAUI Worldwide se stalo jednou nadnárodní asociací, s jedním členstvím, poskytující jednotný mezinárodní standard vzdělání pro potápěče.

NAUI v roce 1992 autorizovalo Nixtron training jako první školící agenturu pro poskytování rekreačních školení potápěčů. V roce 1997, věrna svým zakládacím principům, NAUI publikovala standardy pro výuku technického potápění, což byla několik minulých let velmi žádaná oblast mezi NAUI členy. Tímto získali NAUI instruktoři a vedoucí jednotnou podporu pro libovolný typ vzdělávání potápěčů, což odpovídá pozici NAUI jakožto vedoucí organizace v oblasti globálního potápěčského vzdělávání.

Všechny uvedené faktory přispěly k rapidnímu růstu potápěčské populace v rámci NAUI. Potápěči po celém světě viděli, že NAUI ideál – bezpečné potápění skrze vzdělání / “Dive Safety Through Education” – má stále větší význam. Především ve světě přeplněném organizacemi nabízejcími “nejlepši a nejrychlejší” způsoby, jak se naučit potápění. Slogan – rozdíl je v kvalitě / “The Quality Difference” přirozeně odděluje NAUI členy od ostatních.

V roce 1997 NAUI Worldwide opět přesunulo svou centrálu, tentokrát do Tampa na Floridě. V tomto roce se také poprvé dostali do představenstava organizace členové z Evropy a Asie. V roce  2000 a 2001 byl dokončen projekt revitalizace NAUI, když asociace dokončila a zpřístupnila členům unikátní integrovaný vzdělávací systém a vykázala rekordní příjmy v rámci své 41. leté historie.

NAUI není pouze historie, ale také budoucnost. NAUI je organizací svých členů. Naše asociace stále poroste s naším heslem “Dive Safety Through Education”. NAUI members jsou uznávanými a ceněnými instruktory v rámci našeho odvětví – jak pro své znalosti, tak s ohledem na individuální přístup ke studentům a důraz na bezpečnost. I přes rozšiřování naší členské základny zůstáváme organizací našich členů, kteří všichni sdílejí společné hodnoty a důvěřují vzájemné oddanosti našim hodnotám. V historii nebyl vhodnější čas, kdy se stát NAUI instruktorem či vedoucím. S rostoucí popularitou potápění, se tvoje rozhodnutí stát se členem NAUI stane jedním z nejlepších rozhodnutí tvého života.